Publikováno v rámci školního časopisu Jižní spojka
Issac Nudleburg & sponzoři uvádí:
aneb IT muzikál o šesti aktech
Komu se líbí libreto, číslo do psychiatrické léčebny v Bohnicích je 284 016 666
Hudba
Jan Ampér
Postavy
Ludvíček (student)
Ovečka (profesor)
Zdeněk Mantlík (profesor ovcí neznalý)
Lukaš Kopeček (počítačový virtuoz)
Podivný muž z ČVUT (podivný muž z ČVUT)
Turecký hacker
Ludvíčkova partnerka na imatrikulaci
Disciplinární komise
Sbor (takřka k ničemu, jenom doprovází)
Hlas boží:
Dámy a pánové, vítáme
vás jménem všech sponzorů na prvním
nezávislém muzikálu Gymnásia Jarní
Meruňky, prosíme vás, abyste si vypnuli mobilní
telefony a během představení nekradli žádná
obrazová ani zvuková zařízení. Jménem
všech sponzorů vám přejeme příjemný
kulturní zážitek
.
Na dokonale vykonstruovanou scénu představující celý svět umístěný na chodbě gymnásia vbíhá Hříbě. Hraje Smetanova Overtura z Prodané nevěsty.
Hříbě otevře ústa a začne zpívat:
Vážení diváci, já vás tedy vítám, na historicky prvním muzikálu Gymnasia Jarní Meruňky, vy si asi myslíte, že udělat takový muzikál, že je to jednoduché, ale to se šeredně mýlíte. Na tom se vám podílí tolik lidí, že si to ani neumíte představit. A teď vy ty lidi musíte nějak motivovat. To není nic jednoduchého. Víte vůbec kolik lidí se na muzikálu podílelo, já vám to řeknu celkem dvěstědvacet, ano dvěstědvacet lidí a jeden Volt pardon Ampér navíc. A víte kolik věcí všichni ti lidé museli udělat. To máte kostýmy, líčení, hudbu, nějaký ten text, produkci, techniku, nějakou reklamu, aby o tom veřejnost věděla, televizi sehnat, aby se to do večerních zpráv dostalo, orchestr, samo se to neodehraje, že. Na a pak ještě program, který máte u sebe, teď peníze na to shánět, divadlo zajistit.
(Publikum profesionálně hraje spánek)
No není to jednoduché, ale jak se za chvíli sami přesvědčíte, stojí to všechno za to, si to pak poslechnout. Je to potom úžasný pocit, že jste to všechno vytvořili, a pevně doufám, že to budete cítit, tenhle pocit, co mám já také vy po shlédnutí Ludvíčka. Takže mě nezbývá, než abych vám jakožto Kapitán letadla popřál hezký let. Ještě bych chtěl zmínit, že za obrovský sponzorský dar vděčíme Pánům Vykačovi, Ševčířovi a Krossovi a jeho manželce Šárce, kteří se ve věci finanční projevili velmi iniciativně. Děkujeme (tleská)
Opět začíná hrát Overtura, složená Profesorem J. Ampérem.
Hlas boží:
Tak jako po jaru přichází léto, po létu podzim, a po podzimu zase léto, stejně tak plyne život v podivných peripetiích. Točí se jako splašená stařenka na otáčecí židli, zatímco kolem ní se prohání, fascinace s krásou, závist s triumfem, zklamání se zradou, a láska se vším ostatním, takovým podivně točivým způsobem se to všechno ubírá. Takový je i příběh Ludvíčka, plyne jako voda, vleče se jako dny, tak dlouhé, pronikavé a neskutečně vysilující…
Na scénu vbíhá Ludvíček, má na hrudi stužku čerstvě odimatrikulovaného Prváka. Za ním je seřazen houf podobných prváků, kteří ale zároveň představují sbor.
Ludvíček:
Ó co se to děje, kde se bere ten pot všechen, co mám asi dělat, kam s nohou, kam s nohou, kam s nohou mojí, klopýtá mi, snad nejsem sám, co když mám tkaničku rozvázanou.
Ref (sbor):
Jóóóó´to buuude trapas.!!!
Ludvíček:
Ty boty mi kloužou, no co se dá dělat, musim to nějak zvládnout, naši se na mě dívaj, dívaj se na mě kamerou, když teď spadnu, ježiš co když spadnu
Ref (sbor):
Jóóóó´to buuude trapas.!!!
Ludvíček:
Teď mám jít krok do leva, nebo to bylo doprava, no to bude poprava, jestli já to zkazim.
Ref (sbor):
Jóóóó´to buuude trapas.!!!
Ludvíčkova partnerka na imatrikulaci se vytlačí před Ludvíčka a začne zpívat:
Neboj Ludvo, my to zvládnem, myslim že si, kroky pamatuju.
Ludvíček:
Ale co když… (bubenické sólo)
MI UKLOUZNE NOHA
Všichni dohromady pomaleji:
Jóóóó´to buuude trapas.!!!
Píseň končí, scéna potemní, sbor se vysvleče z kvádra a je v normálních šatech, i Ludvíček vbíhá už v obyčejném a zaujatě sleduje kulisy symbolizující vnitřek Gymnasia.
Ludvíček:
Tahle škola, ta je divná, ta je divnáááá
Jo ta je divná
Na záchodech egypstský malby, jak mám vědééééét, kam mám chcát.
Tahle škola, ta je divná, tuze divná, jídelnu mááááá vo dva baráky dál.
Jak je to divný v týhle škole, otvírá seeeee na čipy
Tahle škola jak je divná, nesmi já si nikam sednout,
Prej sem prvák, to je pravda, no jo ale… je to hřích?
Hudba jasně mění tempo na pomalejší.
Ludvíček:
Ale ty počítače, to je bože krása, Windous XP, to sem nežral.
Ale ty kompy, ó bože, co to všechno umí, jen se toho chopit.
Ale ten systém, svoje vlastní heslo, ale to heslo, jen ho ostatním zjistit.
To ti bude žrádlo, tyhle jejich kompy…
to budu moct…
těm co je nemám rád…
Dávat porno na plochu…
Jó bóóóže, to sem teda nežral.
Refrén (sbor a Ludvíček):
Jó díry v síti, jó to je mý, jó díry v síti, to je mý
Jó díry v síti, jó to je mý, na to sou vostatní krátkýýýý.
Scéna potemní, sbor přejde do brumenda.
Na scénu vbíhá disciplinární komise, má na sobě soudcovské taláry. Zpívají v kvintetu.
Disciplinární komise:
Hele pane Ludvíčku, copak ste to proved hochu.
Copak se to dělá, porno dávat na plochu
Hele pane Ludvíčku, copak ste to proved hochu
Copak se to dělá péčko dávat na plochu
Copak s vámi uděláááme, poznámky se nedávaj
Tady ste na gymnásiu, tady se to nedělá.
(saxofonové sólo)
Hudba mění rytmus, Ludvíček zpívá sólo.
Ludvíček:
Ale páni…profesoři…kdo mě mohl varovat
Tolik nových…možností…to já museeeel…využít.
Kvintet disciplinární komise:
Hele pane Ludvíčku, copak ste to proved hochu.
Copak se to dělá, porno dávat na plochu
Hele pane Ludvíčku, copak ste to proved hochu
Copak se to dělá péčko dávat na plochu
Ludvíček:
Já za to…nemohu…nemohl jsem jinak…
To v mém mozku, tam je síly, stavět jedničky a nuly
To v mém mozku tam je síly vybudovat novej net
To v mých rukou tam je síly, že já budu ajťákem
Předseda disciplinární komise:
To vám říkááááám
Pane Ludvííííčku
O vašem trestu…rozhodli jsme
To když máte…
Tolik síly…
Budete nám…
DĚLAT ŠKOLNÍ WEB
Gong, scéna potemní.
Ludvíček vchází do kabinetu informatiky. Okolo jsou na sebe do sloupů naskládány rozbité počítače. Sbor společně s orchestrem vytváří dramatickou atmosféru.
Ludvíček:
Ach kde to jsem, co to tady je.
Stoletá špína, a tady pentium
Pod ním ZX spektrum a já myslel, že už jsou jenom v museu.
Jaké to místo podivnéééé
Kdopak zde jen může žít.
Vzduchem se ozve šest nejslavnějších tónů Webberova Fantoma Opery.
Na scénu vběhne Mantlík v černém plášti.
Mantlík:
Co to tady děláááááá
Co tady děláááááááá
Prach obyčejný student
Co tady děláááá
Sem studenti nesmí.
Ludvíček:
Já jsem jen Ludvíček, pane Profesore, pouhý Ludvíček, mám vám dělat Web
Mantlík (sólo):
Web, ochochochocho
Web, ochochochocho
Wéééb, ochochochocho
Wéééb, ochochochochochocho
Tak ty máš dělat Web
Ochochochocchocho
Web, ochochochocho
No to se na tebe zvědav. Pojď dááál
Ludvíček:
A kdo vy vůbec jste?
Mantlík:
Kdo já jsem, ochocho
Kdo já jsem, já jsem Mantlíííík
Profesor Mantlíííík
Profesor Mantlíííík
Ale věř, že:
Nejsem žádnej úchylák…
Tu ovci vůbec neznám…
Sbor:
věz že:
nejsem žádnej úchylák…
Tu ovci vůbec neznám.
(Housle mají sólo)
Hudba dohraje, Mantlík vede Ludvíčka do další části kabinetu Informatiky. Na dalších dvou sedačkách tam sedí dva další, Kopěček a Pišinger, Kopěček oděn v obleku šíleného virtuóze, Pišinger ve sportovním oblečení.
Ludvíček ukáže prstem na Kopěčka, světla je oba osvítí.
Kopěček, si stoupne k elektrickému pianu a spustí neuvěřitelnou hru na tento nástroj, hra je tak úžasná, že naráz všichni zmlknou.
Ludvíček:
Pane bože, to je Python, pane bože, to je věc,
Pane bože to je Python, to jsem ještě neviděl…
Kopěček:
To je v poho, nic na tom není, to se hravě naučíš…
Ludvíček:
To je teda žrádlo, co mám teďka v ruce PHP a XML
Někde je tam CSS, základy jsou v HTML, ale co je nejlepší
Ale co je nejlepší...
Ale co je nejlepší
No to je to Mambo, to sem teda eště neviděěěěl!
Změna rytmu pouze bicí
Ludvíček:
A kdo je tohle, toho neznám (ukazuje na Pišingera)
Mantlík:
To je Michal, Michal Pišinger, tak toho si nevšímej
To je Michal, Michal Pišinger, tak ten tu nic nedělá…
Ludvíček:
No to bude něco, to bude teda něco
No tak to bude, no tak to bude něco ku zdaru
Sboristi jsou oděni do sportovního a všichni někam běží.
Ludvíček (odchytne prvního člověka, kterého vidí):
Co, se to děje, co se to děje, co se to děje řekněte
(Odchytnutým člověkem je profesor Ovečka)
Ovečka:
Copak to nevíš, co se tu děje
Copak to nevíš, co se bude dít
Tady se běží jako každý rok
NOČNÍÍÍÍÍÍÍ
Orientační běh
Ludvíček:
Orientačníííííí běh?
Sbor:
Orientačnííííí běh
Ovečka:
Orientačnííííí
Všichni:
Běh!
Změna rytmu, kytarové sólo
Ludvíček:
Páni, no to je úžasné, tomu snad neuvěřím
Noční orientační běh
Ovečka:
Jestli chceš poběž se mnou běhá se po dvojicích, můžeme tak vyhrát.
Ludvíček:
Tak tedy běžme, tak tedy utíkejme, ať je všechny předběhnem
Orchestr hraje dramaticky
Scéna se mění, Ovečka s Ludvíčkem stojí na startovní čáře.
Hlas boží:
Tři, dva, jedna, teď!
Orchestr hraje ještě dramatičtěji, zatímco Ludvíček s Ovečkou běží.
Ovečka:
Podívej támhle, předběh nás krtek, podívej támhle no to je zlé
Podívej támhle, němčinářky, podívej támhle, to je věc
Sbor:
Podívej támhle, předběh nás krtek, podívej támhle no to je zlé
Podívej támhle, němčinářky, podívej támhle, to je věc
Ludvíček:
Podívej támhle, tam sportovci, ti mají páru, to je věc
Podívej támhle vyhulenci, z nich jde ten kouř, no to je věc
Oba:
Musíme je doběhnout!!!
Musíme je předběhnout!!!
Oba předstírají zrychlení, ze scény mizí všichni, kteří je před tím přeběhli. Hudba graduje, oba vítězně proběhnou cílem. Hudba míří do finále, Ludvíček a Ovečka stojí na stupních vítězů.
Hudba utichne.
Na scénu vbíhá Ludvíček v obvyklém oblečení.
Ludvíček:
Co se to děje, co to jenom vidím, kdo to na web útočí?
Sbor:
Co se to děje, co to jenom vidí, kdo nám to web napadl
Ludvíček:
Co to vidí oči mé, kdo to jenom může být, meče zahnuté,
turbany a vousy vlnité, kam to ten svět spěje, proboha, kdo to jenom může
napadat náš web, kdo to jenom může být
Sbor:
Turečtí hackeři (bubny)
Turečtí hackeři (bubny)
Snaží se nám zničit web
(kytarové sólo)
Ludvíček:
To se jim povésti nemůže, web stojí na pevno, neprobourají se nám do něj
Vbíhá turecký hacker, má plnovous zahnutý meč a turban.
Turecký hacker:
Hahaha, pošetilý, pošetilý programátore
hahaha, pošetilý, to nás ještě neznáš
Máme viry o kterých se vám, vám nikdy nesnilo
Myslíš, si že nemáme šanci, ale to se sakra pleteš
máte slabé místo
A my víme které
Ludvíček:
Napadá mě hrůzná věc, zákeřná a prostá přec
Chtějí nááááás
Napadnout přes Mambooooo
Turecký hacker a sbor:
Jo, kampak na nás, na Turecké hackery, na nás nikdo nemá
Jo, kampak na nás, na turecké hackery, na nás nikdo nemá
Je, nás tolik, že se nám neubráááání
Zhola nikdo
Čeká tě jen potupa, nicotný Ludvíčku, shodíme ti celý web
Místo dat jen na porno odkazy
Místo grafiky pixelů shluky
Ty nicotný Ludvíčku, co s tím naděláš?
Ludvíček:
Co jen budu dělat, pronikli krz mambo, vše se bortí, místo hlavní stránky,
Tureckých nadávek shluky
Co budu jen dělat
To nemůžu tak nechat
Změna rytmu do pomalejšího
Ludvíček:
Všichni potřebují web, studnici všeho vědění, všichni potřebují vědět, kdo je bude suplovat,
Nemůžu to takhle nechat,
Opět změna rytmu, hudba se zrychluje
Ludvíček:
Hej, turecký hackere, na souboj tě vyzývám, ukaž co umíš,
Ukaž co mi předvedeš, já mám v sobě sílu ajťáckou
Turecký hacker:
Hahaha, naivní Ludvíčku, myslíš, že mě přemůžeš, myslíš si snad, že na to máš?
Ludvíček:
Do střehu!
Hudba hraje dramaticky
Ludvíček šermuje s Tureckým hackerem, původně to vypadá, že Turecký hacker vítězí, jenže pak Ludvíček vytáhne odkudsi ostrou dýku a bodne ji hackerovi do podpaží
Turecký hacker:
Ach zasažen jsem zasažen
Českým ajťákem poražen, jaká hanba, radši zemřít…chropt (umírá)
Ludvíček:
Ach ty turecký prosťáčku, naivně ses domníval, že na mě vyzraješ
Jenže já máááááááááááááám (hudba vrcholí)
Já mám backupy!
Hudba dohrává, scéna potemní
Hlas boží:
Po několik let vedl Ludvíček školní webové stránky, denně aktualizoval, denně vylepšoval, odvážně bojoval s Tureckými hackery a záludnostmi počítačových korporací, bil se a pokaždé vyhrál, do toho všeho stíhal studovat a zdokonalovat sebe sama, uběhlo několik let a Ludvíček se dostal do maturitního ročníku…
Na scénu přichází Ludvíček v saku
Ludvíček:
Tak už to mám za sebou, skoro všechno sem jim řek
Už je to všechno z krku, stejně je to divný
Tak dlouho se připravovat na dvacet minut
A eště mi do toho kecali
Ale už je to za mnou, teď je tu svět plný
nových možností, můžu jíti kam se mi zachce.
Přichází podivný muž z ČVUT
Podivný muž:
Drahý pane Ludvíčku, přišel jsem sem k vám
Ludvíček:
Co mi chcete, co jste zač.
Podivný muž:
Slyšel jsem o vás, jen to nejlepší, slyšel jsem o vašich úspěších
Slyšel jsem o vás jen to nejlepší, slyšel jsem o tom, jak se dovedete prát
ve světě techniky je takových málo, Pane Ludvíčku, mám pro vás nabídku
Jó pane Ludvíčku, tu nemůžete odmítnout.
Ludvíček:
Stále jste mi neřekl
kdo jste a co mi chcete
Podivný muž:
Přicházím já z ČVUT, to je tam
Přicházím já z ČVUT, to je tam
Máme zájem o vás, o vás a jen o vás
Sbor:
Přichází on z ČVUT, mají zájem o něj
Přichází on z ČVUT, to se nedá odmítnout.
Sbor a podivný muž:
Přicházím já z ČVUT, přicházím já z ČVUT, to se nedá odmítnout.
Podivný muž nabízí Ludvíčkovi ruku, Ludvíček se chvíli rozmýšlí a pak ji stiskne.
Ludvíček stále v saku vchází co kabinetu informatiky.
Ludvíček:
Tak ahoj chlapci, tak už je to tady
Tak ahoj chlapci, přišel jsem se rozloučit
Lukáš Kopěček:
Tak to je škoda, bude se nám stejskat, už znáš tu novinu?
Ludvíček:
Jakou novinu
Jakou novinu (pozn. aut.: Proč se musí ku*** v muzikálech všechno řikat dvakrát)
Kopěček:
Ředitel plánuje, ředitel plánuje, ředitel plánuje, plánuje, úplně přepracovat web.
Myslel jsem, že o tom už dávno víš, kdo by to měl vědět dřív, než ty,
že jo.
Světla potemní, Ludvíček nasadí kamennou tvář.
Ludvíček:
Nééé, to mi neřekl nikdo, nemůžu nepřiznat, že necítím se dobře
Tohle jsem fakt nečekal, po několik let
tu dělám web
A nakonec mi nikdo nic takovýho neřekne
Není to křivda, je to nevděk, a to sem to ještě dělal zadarmo
Je to přece jenom škoda, tolik práce, tolik času, a nakonec,
se mnou někdo takhle vyje*e
Je čas jít, je čas jít
Je čas konečně odejít
Skončil čas her, skončil čas dětství
Nikdy nic nedělat zadarmo.
Ludvíček odchází do dveří s nápisem ČVUT, hudba dohrává, sbor utichá.
Děkování, opona
Věnováno Jirkovi Ludvíčkovi jenž byl studentem GJM v letech 2001 až 2007
Jakákoli podobnost postav v muzikálu s žijícími osobami je čistě náhodná.
-Issac Nudleburg-